A Zvolský hleděl zlíbiti se děvě,
By v zapomínce city prahnoucí
Se zotavily novým ohěm k zlevě.
Tak náklonnosť svou stále rostoucí
K té milé, zadumané dívce jevě,
Vždy rád i v její společnosti býval;
A v srdci jeho žár se rozehříval,
Jenž dávno zapomněl své první doby.
Ten celý dívky zjev pln tajné zdoby
Se vhrouží v jeho nyní chladší duši,
Že pravé lásky sladký příchod tuší.