Pak trošku zasedne si ku klavíru
A sladkým hláskem zahrdličkuje
Romanci nějakou; pak na lekturu
Své zraky obrátí a háčkuje
A blouzní o nějakém bohatýru.
Ta zamyslí se, svoji práci pustí
A slyší jen, jak tajemně list šustí,
Jak ze slunce se bledý měsíc tvoří,
Jak slabě svítí modré na pohoří,
Jak slavík tluče blízko u tarasu;
A zvuky slyší neznámého hlasu!