V milosti k sobě srdce moje splítá
Jak tajných mocí sladká kouzelnice! –
Když sama v toužení mně vyjdouc vstříce,
Juž nepokojně čkajíc zpěvem vítá:
Když oko její k lásce žhoucí svitá
Jak zlatý plamen jarní večernice:
Když růmění se sněžné bělo líce,
Jak růže květ, v němž touha slastná skrytá:
Když její ňadra jak dvé liljí dýší
Tak sladkou bolesť v touze milovděčné,
Jež hluboko je v palném srdci vrytá:
Kdož v objetí ach! tvora z jiných říší
By nevýslovných slastí nessál věčně,
Když rtův dvé růžným rájem svitně vzkvítá?!...