Tak v trudnosti dnes prožil odpoledne
A dlouhou chvílí div že nezšílil –
Neb dlouhá chvíle týrá bezohledně,
A kdo jí zúplna juž docílil,
Tomu se tratí rozum třeba ve dne. –
Tu Jaroslav jak dobrý jeho duch
Jej trošku vyved’ na čerstvější vzduch;
A když se Vladimír pak domů vrátil,
Tu najednou spleen všecek skoro ztratil,
A na okamžik krutý bol v něm ztichnul,
Že od srdce si jednou za čas kýchnul.