I konversací je pak vezdy živá;
A je to radosť z dáli poslouchať!
Neb mosaikou krásnou řeč oplývá,
Že hřích by byl, tu krásu porouchať.
A tak to v městských kruzích vždycky bývá:
Zde frančtinou se mluví přeukrutnou
Co cukrovinkou noble a též chutnou;
Mladící po česku tam mluví stranou,
Či také – slyšte! – se vzdělanou pannou;
Jak v babylonském zmatku dohromady
Zde zas půl německé, půl české sady.