Tu také z blízkého se města dámy
Oň staraly víc, než náš o ně rek;
Že u Orlovských činili tak sami,
To jisto. Předmětem tak myšlének
Všech stal se neznámý náš smutný známý.
A mladá dívka k němu lnula rázem,
Vždyť nešťastným byl. A tak za obrazem
Neznámým zalétala mysl v snění;
A onehdy, když v náhlém překvapení
Cizího jezdce ráno uzřela,
Tu na Vyšínského si vzpomněla.