A když se posléz domů navrátila,
Matčina mysl nekynula vstříc
Té mírné duši; neboť necítila
Juž matka vroucně tak a dětsky víc,
Jak Ludmila si tajně přála byla.
Tak o sobě zas dívka žilať, a sny
Dob mladistvých jen tvořily kruh krásný,
V němž sbíhaly se všecky touhy její;
A v milé světy dívku uvádějí
Teď knihy jen, a přišly doby krásné,
Kde dámy vůbec čítají též... básně!