O čem já lkal kdys v nedospělé písni,
To za mnou spočívá jak pustý sen!
Mé polo ztracené a divou tísní
Vždy rozbouřené žití – uschlý kmen –
Se kojilo jen tisícerou trýzní.
A lásky božská jiskra v srdci zrytém
Nevýslovnými žaly, mroucím svitem
Mých citův oltář rudě ozářila,
By ozářivši v dým se proměnila:
Však ňadra prahnoucí, kam jiskra padla,
Tím žárem nevčasným jak květ uvadla!