Tak přešla noc. A sotva za svitání
Že jarní jitro ze snů procitne,
A růžný den se v touhách k zemi sklání,
Juž vzbudiv slunce leskem úkrytné:
Tu opustí rek lůžko v rozhárání
A městem bez účelu bloudí stále,
Až zastaví své kroky nenadále
U svého přítele. A jeho přízni
Vše sdělí přímě, co mu srdce trýzní,
Vše vzpory vášně divě rozechvěné,
Jež v jeho ňadrách bouří rozlíceně.