A tu pojme krásná žena
Pěvce za nesmělou ruku –
Valnými jej vede schody
V síň tu v blahém srdce tluku.
A když vstoupí, hrobové tu
Ticho se hned odmlčelo –
K nim se všecky zraky nesly,
Zchmúřilo se mnohé čelo.
„Ký to zjev? Ký rozmar baví
Chorou mysl krásné ženy?“
Ta však k vysokému stolci
Řídí krok svůj urychlený.
„V dnešní večer, milé družstvo,
Ať se radosť v srdce skloní!
Po dlouhých dnes dobách smutku
Ať nám úsměv zraky cloní.
„Slaviť chci dnes velkou chvíli;
Zde mé přízně vyvolenec!
Onť sňal s duše žal svou písní,
Z ruky mé mu budiž věnec!“...
Již mu klade z květů vonných,
Z myrty, růží vínek v čelo,
Ve varyta zlato vavřín,
By dál slavně zazvučelo.
A již přinášeli stoly,
Na ně zlaté číše s vínem
S pěvcem žena usedala
Pode hvězdným baldachýnem.
A on sladce překvapený
Nemůž’ bouři citu zmoci –
Když jej v čelo žena líbá,
Řkouc: „Já královna jsem noci!“...
A on zvedne vína zlato,
Na královny zdraví pije –
Z varyta strun rozechvělých
Loudí zlaté melodije.