Kolem se svěží zahrádečka střela;
A řeka spějíc sadem milým v dál
Jak stříbrná niť luh ten ovíjela,
Až v stínu zašla modrý za úval,
Kde jitřena se v růžích povznášela.
V pozadí modrotemné hory v věnci
Se vzhůru pnou jak nebes zasnoubenci;
A před tím domkem, míru obydlištěm,
Se klenul, venkovských krás útočištěm,
Rozlehlý padol, tichý, jarní, rosný,
Jímž sladce vanul pokoj blahonosný.