Že její družky duševního cviku
S blouznivou duší nesouhlasily,
Tu nepřilnula také – proti zvyku
Dam mladistvých, jež, když se spatřily,
Hned náklonností vrou ne bez povyku –
Ku žádné z nich všech ve přátelství vroucím.
A v mladém srdci, povždy v touhách mroucím
Po tušeném a sněném pouze štěstí,
Blažící sdílnosť nemohla kdy kvésti.
Tak osamotněla svých citů s zdrojem
Tož sama v sobě hynouc nepokojem.