A jak by ušli zoufalému stavu
Ti, jenž jen stranou někdy zívají,
Ač dobrých společníků řídkou slávu
Ze nejkrásnější zdobu mívají,
Vždy myslíce jen novou na zabávu?
Neb chudáci z galanterije pouhé
Poslouchať musí řeči nudné, dlouhé,
A ke všemu jen služně přisvědčují!...
Tak aspoň střídavosti poskytují
Ty drahé bály a ty toiletty
Co zimních zábav nejkrásnější květy.