Na svahu květném domek tichý vzpínal
Skrz bujné stromy k nebi skrovný štít,
A rozložením čarným upomínal
Jak štěstí stánek na Tiburský byt1).
A k straně oné, kde se dol počínal,
Tam pěkný balkon v šířce odměřené
Na čtyrech sloupech ve výši se klene:
Nad vjezdem vítá chodci hvězda zlatá;
Mosazným kruhem zdobena jsou vrata,
A z velkých oken roje květův kynou,
Dle nichž se záclon sněžných řásy vinou.