Ty’s cítil ji ve vroucně mocném žáru,
Když v Markytku jsi vdechnul život svůj!5)
A jak’s ji líčil ve svém Abelard-u,
Kdo pojme as, Rousseau-e, úpal tvůj?
A jak’s ji ty pěl, plnou nových čárů,
Když’s v Taťanu proud srdce svého vlíval,
Až život svůj v ní’s úplně vyzpíval?6)
Kdo může vniknouť v závratné ty hlubně
A že vás poznal, světu říci chlubně?
Jen ten z těch mrtvých slov žár živý čítá,
V němž lásky původní moc pučí skrytá.