Od svého mládí náchylna vždy jsouci
K sladkému touhách cizích blouznění,
Vždy nejistý a mile přece zvoucí
Si přála cíl vroucího cítění,
Ač, co je láska, dosud nevědouci.
A jako dítě postavena k tomu
V kruh zplna cizí, otcovského domu
Jsouc vzdálena a vroucí lásky matky,
Když rozpukoval se věk milý, sladký,
Kde k uvědomění se budí panna:
Tu dívka zůstala vždy nepoznaná.