Jaroslav umlk’... Všecky zlaté doby
Jež ve Florenci v lásce prožil kdys,
Obešly mysl jeho – jako hroby
Zmařených nadějí, jež Nemesis
Mu urvala co oběti své zloby,
Se kladly před zrak slzou zakalený –
Bol předivý tak pracně utlačený
Se vzbouřil v srdci jeho, city ztýral
A dravou tísní chorá prsa svíral,
Že krvácela v opět vzniklé vojně,
V rostoucím odporu a neukojně.