Náš Černický se tedy poptáváním
Konečně od přítele dozvěděl –
Nemysli nikdo, dlouhým povídáním
Že, co jsem dříve juž byl pověděl,
Jak v novellách zas slov jen vystřídáním
Na dlouhé lokte dlouze měřiť budu –
Jaroslav dozvěděl se o osudu,
Jímž Vladimír se seznámil s tou pannou –
Teď paní vlastně – vroucně zbožňovanou;
Jak odjela, jak dala prsten jemu,
Co památku ach! srdci ztrápenému!