Bylť rek náš dříve milovníkem křiku,
A malých nožek, outlých mantilek,
A roztomilých jarních slunečníků,
Jež přede světlem tají tváří vděk,
A všech těch marných lehkých světa zvyků,
Jichž vznik jak v kole míjí a se vrací,
Jak mile hvězd chce divná konstellací.
A že ty proudy všech těch krásotinek
Na reka měly dříve zlý účinek:
Tu najal byt svůj na tom korsu Pražském,
Tak živém jako v jistém městě vlašském.6)