Když jsem v sladkém obejmutí
Tisk’ tě k ňadrám vzplameněným:
Jak jsem v onom divém hnutí
Přece býval přeblaženým!
Věčně byl bych tvé rty líbal,
V tvoje žárné oči zíral,
Na tvých ňadrách se kolíbal,
Věčně na nich v slasti zmíral!
A teď sténám, pláči, hýřím
V hlubobolném zatesknění;
Brzo zpívám, brzo vířím
V předivokém vzplamenění.
Volám tebe, a vzduch mhavý
Tiskám k ňadrám v obejmutí;
V smíchu lkám – a lidé praví,
Že jsem s smysly pominutý!...