Jak Luna tiší dol i bor
Za noci hvězdnaté:
Tak ty můj tišíš v srdci vzpor
V žalosti rozňaté.
A když mně v oku truchlém žár
Vši slzu sežehne:
Tu duši mé ten podáš dar,
A slasť v ni svatá lne.
I když chce srdce pěť žal svůj,
A struna nemá zvuk:
Tu počne zněti hned hlas tvůj,
Otevře citův puk.
Tak ty jsi mnou juž docela,
Neb žiješ v duši mé;
Pak duše má, byť nechtěla,
Jen vezdy žije v tvé.