A staré lásky touhou nezplněnou
Teď k Marině se srdce obrátí,
A mocí časem ještě znásobenou
Se city vše v něm znova rozchvátí
A budí minulosť juž pohrobenou!
On vidí, že Marinu dosuď vřele
A přehluboce kochá z duše celé!
A Ludmila?... Zdaž ji přec nemiloval?
Ten cit, jejž k ní v svém srdci dlouho choval,
Nebyltě láska?... Proč ji tedy vídal?
Proč každou radosť s jejím srdcem střídal?