Neb právě unavení se z procházky
Ti naši známí domů vraceli;
I Jaroslav dnes druha na otázky
Chtěl Vyšínskému obraz pracelý
Života podať na důkaz své lásky...
Byt Vladimírův vedl na nábřeží.
Tam viděť z okna, jak vln pluky běží
Přes jezy v bělu luny zenitové;
Jak sem tam četa lehkých loděk plove
U rychlém letu k památce dob slavných,
Již Otec stavěl k zhoubě časů znavných.