To všecko stkvění, krajů prokvětání,
To slunce růžné, ta noc hvězdnatá,
To pění slavíků, vln zabublání,
Ta hojnosť květů jarem rozňatá,
Ten listí šum, to klidné větrů vání:
To vše jen pocit zmaru v srdci budí;
To vše slasť budící se i hned ztrudí.
Neb k čemu to vše?... By to vzkvětlo, žilo,
A v květu zas hned smrtí zpráchnivilo...
Tak obraz stkvělý přírody v panenství
Radostí jeho smutné podobenství.