Tajemství hlubé mírně nad oběma
Utkalo lásky závoj čarovný,
A souhlasu jen hudba tajná, němá
Je vkouzlila v ten spolek milovný,
Že, výrazu ač cit jich skoro nemá,
Si rozuměli jakous mocí skrytou,
Jež duše snula v jednu pospolitou!
Ba více Blondel k pánu svému ani
Nepřilnul ve vroucnějším milování,5)
Jak Vladimír se se svým druhem ssnoubil
A celé srdce v jeho nitro shloubil.