Tu hleděl otec také, aby Lidka –
Jak ji nazýval – k drahé češtině
Se měla, vlasteneckých duchů dítka
Též poznávala vzdor frančtině.
Tu oblíbila sobě krásná kvítka
Milého Tyla ještě žijícího,
A mezi nimi Čecha posledního,
Jejž častokráte třeba do půl noci –
Též předčítala sama svému otci;
Neb on jen knihou tou v svém postavení
Vždy s belletristikou byl ve spojení.2)