Náš Vladimír, jak dříve pověděno,
Bylť nyní pojen vroucím přátelstvím;
Však nikoliv tím, jemužto co věno
Je pronevěra srdce poselstvím
A ježto bývá šalbou pokaleno;
Jež všady hanu kydá na přítele,
Jen v slovech srdce, v srdci úskok stele;
Ni naklonil se k druhu z dlouhé chvíle,
Ni z soběctví, ni z marnosti a spíle,
Ni ze všech příčin, jež tak často pojí
Dva přátele a hned je porozdvojí.