„Znáš Delarge?“ „„Já? Neznám!““ „Ten tu schází,
To je ti člověk holý podivín
A spolu literát! Ah! tam přichází
Co svojí slávy nejsmutnější stín.
Jej strašný smutek všady doprovází.
Vítejte! Zde pan Delarge! Zde můj přítel
Černický, Delarge-i!“ „„Jsem jeho ctitel
Juž dlouhý čas, co jeho krásná díla
I přísný úsudek můj zachvátila.““
Malíř se ukloní, Delarge si vzdychne,
Pak sedne si a zívá, pak si kýchne.