Pak přišel Werther po nedlouhém čase
A milou dívku strašně rozčilil;
A na to Romeo a Julje zase,
K nimž každý její cit se uchýlil.
Tu přála si, též někde na tarase
Hovořiť sladce s milcem roztouženým,
Až by den růžný jitrem probuzeným
Na krátkou dobu přerval hovor milý.
A když pak tyto touhy ustoupily,
Tu mile zavítal hned na Romea
Zas tichý Hermann a s ním Dorothea.1)