Co nejsvětější na nebesích zdobu;
Co výplyn souhlasného tvoření,
Jehožto moc nám kyne z věků hrobu;
Co první slasti sladké zachvění,
Když tvůrce, probděv mnohou velkou dobu,
V myšlénce nejdražší zdroj citů světí,
V nich věčně žijíc svého od početí;
Co plamen stálý, jenžto duší vládne
A věčně vládna, nikdy neuchladne,
Za oltář zvoliv srdce málo lidí:
Tak básník lásku v čisté lásce vidí.