A paní Orlovská ji trpěť vidí
A darmo snaží se, ji ukojiť;
To, co Lidušce v chorém srdci vřídí,
Oh! nemůž’ nikdo těchou vyhojiť.
Tu chce ji matka opět mezi lidi
A ve společnosť vodiť k vyražení,
By dívka došla spíše zapomnění.
Liduška třeba k tomu všemu svolí
A na návštěvy jezdí do vůkolí:
Však na cestě a v kruhu známých tichá
A beze slova je a smutná vzdychá.