Tak teskno bylo mu, tak bolno v duši,
Jak kdyby mladosť vložil v chladný hrob;
Co myslí, cítí ještě: nevyruší
Juž ku životu slasti přešlých dob...
I když snad někdy blažší chvíle tuší:
Tu truchlá slza v oko mdlé se krade
A chmúrný stín se opět v srdce klade;
Když bouřná tíseň jeho nitra zhárá,
Tu nový bol tu změnu hned pokárá;
Když jarní vánek jeho skráně zvívá,
On jako smrti dechem se zachvívá.