On všecko cítí zas, co od té doby
V horoucích tužbách pro ni vytrpěl;
Jak snášel kruté osudu vše zloby
A vlastním žitím povrhnouti chtěl;
On cítí hrůzu duševní své mdloby,
Jak rozpadl se s srdcem ve zoufání,
Až nový život ve rozkošném plání
Mu vzešel krásným luzné dívky zjevem,
Jenž touhy smířil s zápasícím hněvem;
Jak sladký mír se v nitro jeho vrátil
Vše pěstě, co dřív osud v něm byl zchvátil!