Však zatím, než se zjevíš, dále budem’
Svých rekův činy raděj sledovať,
Kříž učinivše tím tvým nad osudem;
Tak nemusíce dlouho zevlovať,
Zpěv počneme vedeni veršův pudem. – –
Když v zoufalství zřel malíř Vladimíra,
Jak skoro šílí, bolem jak umírá:
Ptal se, co vlastně mělo za účinek
To vypravování těch upomínek;
Však Vladimír jen štkáním odpovídá
A místo řeči slzy s druhem střídá.