A tam loubím jasmínovým
Bloudí žalem pěvec mroucí –
Aj! tu krok mu vrávoravý
Obraz staví předivoucí.
Chodbou růží vůnědyšných
A cypřiší tajošumných
Prostovlasá žena kráčí,
Zraků vlhkých, zraků dumných.
Vzhůru nese bledé čelo,
Na něm psány rumy žalu,
V rty se krade zmije vzdechů,
Tvář se shlíží v slzí kalu.
Však v tom smutku, však v tom žalu,
Jak je krásna ona žena,
Že to spíše zármutku je
Bohyně tak vyzdobena.
A když pěvec uzřel ženu,
Jak se kolem něho brala:
V kouzlu jejího se žalu
Jeho žhavá láska vzňala.