Tu vidí dámu ve sál vstupující
A oka svého s ní víc nespustí!
Ó jaké štěstí cítí přeblažící,
Když kol něho šat její zašustí!...
Konečně mluví s cizí krasavicí;
On cítí, jak se lehko ručka bílá
Dotýká jeho, když mu dovolila,
By s ní zatančil kvapík harcující;
Pak zas se vidí s myslí zoufající,
Jak doprovází dámu ke průjezdu,
Jak vůz unáší jeho štěstí hvězdu!