A melu dělať, zvyk můj nikdy není;
Já chovám v srdci jiný ideál!
Neb mne „odi profanum“ u nadšení
Juž Horác učil, když mne k písním zval,
A já se kochal v lyry jeho znění. –
Však obraťme teď raděj svůj zrak jinam,
Tož těchto veršův pravým ku hrdinám;
Neb toho druhu dlouhé episody
By básni té snad nadělaly škody;
A všecku škodu nezaplatí slova,
Jež pronáší lecjaká moudrá sova.4)