Však čeká darmo; naděj po naději
V tom srdci teskném zvolna odkvětá;
Ba dívka po něm mře vždy toužebněji,
Anť za ním mysl stále zalétá.
Ty nesplněné touhy ztrmácejí
To srdce churavé a mysl kalí,
Že často divným obzorem se halí.
Tak Liduška se stane zádumčivou,
A s sebou mluvíc bývá často snivou,
A v žalosti se vrhnouc v náruč otci
Pak štká a pláče třeba do půlnoci.