„Ta lyra tvou má, milý, navždy býti!"
Tak zašveholil děvy hlásek sladký.
„Když v srdci bouřiť budou bludné zmatky,
A v oku kalném slza se ti vznítí:
Když naděj svitná duši rozkouzlí ti,
Neb drahý obraz zašlé juž památky,
Když slasti vírné záchvat často vrátký
V planoucích ňadrách bude mocně vříti:
Tu zahrej v strunách mocným rozechvěním:
Pak všecky strasti, boly v srdci shynou;
Pak slzu trýzně v zdroj ti slasti změním.
Když vznešenější cíle tobě kynou,
Z tvých ňader volných plným hlaholením
Ať hlasy nadšení svatého plynou!"...