Když večer tichem panuje,
Jen hvězdek roje bdí:
Tu mír se v ňadra schyluje,
A hoře zlé v nich spí.
Tu milý obraz slastný cit
Rozlívá v tajný srdce skryt,
Tam bude písně sladký hlas;
A touha vzlétá v blahý čas,
Když tiché noci v stíny mdlé
Zašeptal jsem to jméno tvé,
milá!
Ó jak bych rozkoš opojnou
Jen v písni slovy vzdal,
Když sladkou mocí úpojnou
Mne žahal lásky pal? –
Když polibkův jsem v plamenech
Z tvých retův pil vanoucí dech,
Na tvojich ňadrách kolíbán,
Tvou slzou řevnou zulíbán
V tom sladkém, palném šílení
Zapomněl muku trápení,
milá!
A když ten uhas’ v tobě pal
Jak hvězda spanilá,
Proč bych tu marně k tobě lkal,
Když’s lásku zradila?
Vždyť rozkoš tvého objetí
Mně nevymřela z paměti,
Kde pučí v jarém rozkvětu,
A kouzlí slasti zánětu,
Jenž plál v tvých ňadrách labutích,
Anť zlíbal jsem tvůj s lící smích,
milá!?...