I stála růže roztomilá
Na sadě květnatém;
Ta právě květ svůj rozvila
Jak v lesku hvězdnatém.
A milostnou hlavinku svou
Kloní jak v sladkých snách:
Tak slastně, lepě listy lnou,
Jak se zorou by v hrách!
A na tom sadě květnatém
Pstrý motýl polétá:
A v letu spěje rozňatém,
Kde růže vykvětá.
Ta jej tak sladko vábila
Tím slastným vděkem svým:
Že jala touha motýla
Juž žárem lichotným.
A když se růže k objetí
V milostný vekrad’ puk:
Tu nemoh’ pryč víc letěti
Přesladkých počiv muk.
Neb jako nebe, růžené
Se listy rozstřely,
A ve své šero milené
Pleníka zavřely.
I mne podobné lůže ach!
V tajemný jalo byt,
Kde v nejmilostnějších i snách
Přešťastně žiji skryt.
Ty’s, milá, růže sladká ta!
Kdo by mne viniť směl,
Že skryla duše rozňatá
Se v její duše pel?...