Však je mně líto, milý, drahý, zlatý,
Juž ingoustem krásného kaňhání;
Sic bysi psal zas dlouhé referáty
V učeně nadšeném to šplechtání
Co látky umu svého na záplaty.
Též bys pak musil, že tvé jmeno skryto,
Snad pustiť to své krásné incognito,
By mé se verše tvými tahy stkvěly,
Kdyby se vůbec i pak stkvěti měly;
Spusť hledí své a zjev se v plném čáru,
Bych píseň počal, nechav špatných škváru!