A zde si tvořívala vše ty světy,
Jež skutečnosť ach! hrubě zmítala;
Zde k srdci svému upomínek květy
Vadnoucí žalem vroucně poutala,
A málo dbala všecky o zálety.
Ba dosuď jenom svého Vladimíra
V celistvé lásce v srdce uzavírá,
A myslí stále naň a doufá stále,
Že v její pokoj vstoupí nenadále,
Že poletí jí v náruč rozestřenou
A navrátí jí lásku drahocennou.