Proň radosť všecka v zoufalém drhání
Jak jedem otrávená vymřela;
Proň svaté přírody teď krása ani
Blahostné moci více neměla...
A květný luh, jímž hraje jara vání,
Mu darmo ambru blahovonnou snáší,
List šeplavý svou píseň milou, dražší,
Že dlouho vzdálená, mu darmo pěje;
Jen truchle jemu zora z lůže spěje,
A půvab noci v modru hvězdozlaté
Netiší tajný neklid duše spjaté.