Takto mluvil Jirka uchvácený, Sedl na to na stolici bílou, Prosebně pohlížel k svému bratru, Aby svolil ku žádosti jeho.
Ale dobrý Josa v zamýšlení Tichý stál jak života by neměl, Jenom oko smutně zasvitalo. Pak ret bledý tato slova vydal:
„Nuže bratře, milovaný Jirko, Slyš, jak moje usnesla se vůle: Pojmi Fanu, děvu milovanou, Za manželku pojmi k svému míru.
Zůstanu já s tebou v dvoře bílém, By’s radostí manželství moh’ požíť. Avšak poslyš, bratře milovaný, Tatož druhá pevná vůle moje,
Již mi nářek, ani uprášení Nezvrátí, byťs k tomu slzy ronil. Nebudu já s váma přebývati V jednom patře oteckého dvoru,
Ani přes síň ode vás oddělenou, Přec odloučen dle poslední vůle, Jakouž matka splniť přikázala, Naše matka na smrtelném loži.
A přebývať v novém dvoře budu Přistaveném podlé oteckého, Bychom odloučeni blízko žili...“ Domluviltě dobrý mládec Josa,
Podal ruku pravou bratru svému, Ten svou vložil pravici v ni vřele, Tiskl k srdci, bratra ve tvář líbal. „„Bůh ti žehnej, bratře, hojně za to,
Že’s tak prosbu vroucí rozmyslil si, Rozmyslil k takému rozhodnutí, A ku mému rozhod’ spokojení. Hleď se též děvušky v rodné Haně
S černým okem a s obočím černým, S bílou šíjí, perlovými zuby, Růžnou tváří, malinovými rty. Zasnub se jí rovně jak tvůj bratr,
Pojmi za choť a usaď se v dvoře Podlé toho dvoru oteckého! Naše stáda popasou se spolu, Jedny chlévy budou naším bravům,
Zůstane vše, jako dříve bylo; Budem’ bratři z jedné rodné matky, Naše choti sestry budou náma....““ Objal Jirka bratra po srdecku,
Vyved’ z maštale vranníka koně, Na vraníku jede ku své milé, K Faně, na bílý dvůr za horami. Což on zatím na námluvách trvá,
Kmenty vozí z dalekého města, A nevěstu líbá ve rty růžné: Dobrý bratr Josef staví dvorec, Bílý dvůr hned podlé oteckého,
By odloučen moh’ býť ode bratra A přec v blízku podlé přání jeho. Jirka pak v otecký přived’ dvorec Mladou ženu ve bohatém šatě,
Mladou choť a věrnou hospodyni, Milou švegruši s mnohými hostmi. Vzejde vstříc jí Josa přede vrata, Přivítá ji svou švegruši milou,
Pomáhá jí s vozu sestoupiti, Veda v dvůr ji bílý bratra svého, Aby častovala všecky hosti Ve světnici čisté, kvítím zdobné,
Kde od dneška bude hospodyní. Celou noc se hosté radovali, Staří o svatbách svých rozmlouvali, Druzi neženatí s Josou pili,
S děvčaty se strašák zatančili,23) Ana krásná Fana s mladým chotěm Ponejprvé spala v jedné jistbě.
Cookies on Poetry Cove