Znamenal to dobrý bratr Josa, Že se pro nevěstu Jirka souží. Jednoho dne zavedl jej v jistbu, V čisté jistbě takto k němu pravil:
„Rodný bratře, Jirko milovaný, Tebe souží láska k milé děvě; Zpěčuješ se ji nevěstu míti A pak vzíti sobě za choť milou.
Neznám děvče, švegruši budoucí, Ale znáš ji líp ty svoji milou. Pojmi za choť draženou děvušku, Znáš-li dobré její vychování,
Znáš-li srdce, čirou mysl její..." Na to pravil mladý bratr Jirka: „ „Milý bratře, rodný z jedné matky, Jež nás porodila za hodinu;
Děkuji ti za mínění dobré. Miluji já krásnou děvu Fanu, Jež na dvoře za horami bydlí; Znám já dobré její vychování,
Dobré srdce a i mysl čirou. Zpěčuji se, s tebou se rozloučiť A dvůr bílý, daný otcem v dědství, S tebou, bratře Joso, rozděliti...
Bylo nám tak volno po čas celý, Co jsme spolu v dvoře živi byli, Nevědouce, co je mé a tvoje. Bylo nám tak milo po čas celý,
Když jsme svorně spolu v míru žili Nemyslíce o loučení žádném. Teď bychom se měli opustiti, Že mé srdce mladé jala Fana?...““
Na to pravil dobrý bratr Josa: „Milý bratře, rodný z jedné matky, Vzpomeň přece na poslední vůli, Již nám matka v srdce uložila
Na smrtelném loži skonávajíc: Že se o jmění je rozděliti, A pak losem dáti vyrovnání, Kdo podrží otecký dvůr bílý.
Nuže, ty chceš u manželství vjíti, Choti milé svěřiť hospodářství. Já ustoupím podlé vůle matky, Ty dáš losem zase vyrovnání,
A tak svorně rozejdem’ se na to..." Avšak chvatně mluví bratr Jirka: „„Nemluv dále, rodný bratře Joso, By’s mi srdce neporanil více!
Raděj’ nechci hospodyni v dvoře, Raděj’ spustím svojí se nevěsty, Nezulíbám raděj’ tváře choti: Než bych já se spustil bratra svého.
My jsme spolu žili v lůně matky Jak dvé semen s jara v zemi kypré; Za hodinu matka porodila Nás jak země pučí bylinkami;
Ve dvou rukou dva nás nosívala, Jako růže větev dvé poupátek; Na její dvou prsou dva jsme pili, Jak dvě srnky z vemen staré srny:
A teď, když nám matka ve hrob klesla, Měli bychom sebe rozlúčiti? Buď mi bratrem zůstaň v dvoře bílém, A já pojmu Fanu za manželku;
Buď odejdi z otcovského dvora, A já sám tu v sirotě žíť budu...""
Cookies on Poetry Cove