„Nuž, dědoušku, zasedněte za stůl,
Za stůl bílý z bukového dříví,
A popijte vína Znojemského 15)
A pojezte domácího chleba. 16)
A když schladlá v těle starém síla
Dobrým vínem v bujnosť se rozstoupí,
Povídejte opět milou pověsť,
Jak jich naše přeúrodná Hana
V ústech lidu chová na tisíce!"
Takto mluví mladá hospodyně
Ve prostranné síni umetené,
Dává chléb a nalívá i vína,
Dobrého to vína Znojemského.
A než všickni upraví se hbitě
K pozornému věsti poslouchání:
S úsměvem juž začal stařec dobrý
Popiv v zdraví mladé hospodyně.