Náš Vladimír však nemiloval síní,
Kde člověk pánu Bohu krade čas;
Kde z jindy udělá se i hned nyní,
A z noci deň a pak noc ze dni zas,
Jak marná mysl právě si umíní.
Ni kdysi v shonu nedočkavém slídí
Po vzáctné společnosti oněch lidí,
Jejichžto moudrostí se jen ve frančtině,
A v jiných řečích, jen ne v mateřtině,
Rozvijí v proudu krásné konversací
A den co den se ve soiréech vrací.