Konečně procit’ z toho vytržení
A vůkol zrak svůj vedl zdivělý,
By uzřel ono nebes objevení,
Jímž duše síly vše se zachvěly...
Však děvy krásné více v sále není;
Jen zvědavé poptávky známých hlasů:
Co příčina je toho jeho žasu;
Proč onu dámu utrmácel k mdlobě
A takto zjednal pohoršení sobě:
I jiné bijí významné otázky
V sluch jemu: tož dam uštěpačné hlásky.