Juž tolik jsem Vám o svém reku hlásal,
Že by byl skoro svrchovaný čas,
By verš můj něčím jiným se opásal
A napjal tak pozornosť Vaši zas.
I mně duch dvornosti k Vám takto kázal;
Však abych v této mravné ve povídce
Se zmínil svého reka o besídce,
Již obyčejně „kvartýr“ nazýváme,
By tak Vám o něm všecko bylo známé:
Tu nemohu leč ještě pokračovať,
Pročež mne račte mile následovat!